Účinky česneku

V září a říjnu tohoto roku byly uveřejněny výsledky dvou studií, zabývajících se prospěšností konzumace česneku. První, uveřejněná v zářijovém čísle Annals of Internal Medicine, se zabývala vlivem česneku na snížení hladiny cholesterolu v krvi. Druhá, otištěná v říjnovém American Journal of Clinical Nutrition, zkoumala problém vlivu česneku na incidenci karcinomu žaludku a střeva.

Studii o léčbě hypercholesterolémie česnekem (Allium sativum) vypracovala skupina lékařů z University of Exeter ve Velké Británii pod vedením Clare Stevinson. Šlo o provedení metaanalýzy všech dostupných studií na toto téma, vyhovujících danným parametrům (randomizované, dvojitě slepé, kontrolované placebem, účastníci měli hladinu cholesterolu v krvi nad 200 mg/dL). Cílem bylo ověřit výsledky některých studií, které udávaly účinnost česneku na snížení hladiny cholesterolu zhruba o 9-12%.

Průzkumem 6 elektronických databází (MEDLINE, EMBASE, BIOSIS, Cochrane Library, AMED a CISCOM) bylo nalezeno celkem 39 studií na toto téma. Z nich vyhovovalo vstupním kritériům 13 studií, které zahrnovaly celkem 796 osob. Metaanalýza údajů ukázala, že česnek snižuje hladinu cholesterolu znatelně více, než placebo. Rozdíl činil v průměru 15,7mg/dL, neboli snížení cholesterolu o 5,8%.

Analýzou 5 nejpodrobněji zpracovaných studií se britští vědci pokusili zjistit trvalost účinku česneku. Výsledek je však příliš nepotěšil. Ukázalo se, že u pacientů, léčených 3 až 6 měsíců česnekovým preparátem Kwai (allin 1,3%) v dávce 900 mg/den, téměř nedošlo ke snížení cholesterolu v krvi oproti placebu (rozdíl činil pouhých 4,3 mg/dL). Užívání preparátu Kwai rovněž nevedlo k významnější změně poměru HDL/LDL cholesterolu v krvi (HDL +6,6 mg/dL, LDL -2,7 mg/dL). Jediným významným zjištěním tak zůstal fakt, že léčba s sebou pro pacienty nenesla téměř žádné vedlejší nepříznivé účinky (pouze v několika případech došlo k žaludečním obtížím).

V porovnání s dosavadními metodami, užívanými v léčbě hyperlipidémie, se tedy česnek jako příliš efektivní neukázal. Běžná dieta sníží hladinu cholesterolu o zhruba 5,3% za 6 měsíců, statiny dokonce o 17-32%. Podobných výsledků lze dosáhnou i pomocí jiných přípravků (žlučové sekvestranty, fibráty, nikotináty aj). Je ovšem třeba vzít v úvahu vedlejší účinky těchto léčiv, některé jsou dokonce považovány za potenciálně karcinogenní.

Je ale třeba nad česnekem „lámat hůl“? Autoři se domnívají, že takový přístup by byl rozhodně předčasný. Upozorňují na jeden podstatný fakt. Při zpracování 10 z 13 studií totiž nebyl použit česnek jako takový, ale zmíněný preparát Kwai. Nejsou tedy výsledky studií ovlivněny nejasnou kvalitou přípravku?

Na podobný problém upozorňují i autoři druhé studie, američtí lékaři z University of Carolina. Ti se zaměřili na studium vlivu česneku na výskyt kolorektálního karcinomu a karcinomu žaludku. Šlo rovněž o metaanalýzu. Tým dr. Lenore Arab nalezl 300 studií z celého světa, zpracovaných na toto téma. Podrobnému vyhodnocení podrobil výsledky 22 nejlepších. Výsledek?

Lidé, kteří pravidelně konzumují syrový nebo vařený česnek, jsou v podstatně nižší míře postihováni kolorektálním ca. (riziko jeho vzniku je sníženo na třetinu) i karcinomem žaludku (poloviční riziko). Mechanizmus účinku není dosud zcela jasný, existují spekulace, že česnek má antibakteriální efekt vůči Helicobacter pylori, který se podílí na vzniku rakoviny žaludku. Také výzkum na zvířatech ukázal protektivní působení alliových derivátů vůči rakovinnému bujení.

Co je však zajímavé, takto účinný se ukázal pouze česnek ve své přirozené formě. Účinnost komerčních česnekových výtažků byla podstatně nižší. Proč, s tím si tým dr. Arab láme hlavu stejně, jako lékaři britské skupiny. V úvahu připadá několik možností: jednak je možné, že během zpracování (sušení, drcení, lisování) dochází k destrukci účinných složek, jednak se účinnost může snižovat během dlouhodobého skladování. Je také možné, že na pozitivních účincích česneku se podílí více složek, samotné alliové deriváty nestačí.

Co říci závěrem? Je pravděpodobné, že česnek má na lidský organizmus četné příznivé účinky. Je ovšem třeba ho jíst syrový nebo vařený, přes pověstnou vůni, která je mnoha lidem nepříjemná. Komerční výtažky, podobně jako mnohé syntetické vitamíny, mají velmi omezenou účinnost.

Podle Annals of Internal Medicine 2000; na www.annals.org a American J. of Clinical Nutrition na www.medscape.com.